Leden 2008

Svět spěje k zániku...

3. ledna 2008 v 23:08 | Já (Lída) |  Novinky u nás i na blogu
Dnešek nám přinesl jeden velmi zajímavý a nepochybně velice důležitý poznatek..
Dovolte mi tak zhruba nastínit dnešní den.. Tak za prvé, dneska nám začala škola. A to i přestože po městě vesele běhalo plno dětí, které mohou až do neděle spát jak dlouho se jim zachce a učitelé jim začnou zatěžovat hlavy matematkou, fyzikou či jinými zbytečnostmi až v pondělí.. Je to k nevíře, že my, navýsost prestižní Gymnázium, zůstáváme v tomto ohledu takto pozadu.. Ale nedalo se nic dělat..
V 6:45 mi zazvonil budíček, proběhla běžná ranní procedůra a v 7:35 už jsem poskakovala ve skříňkách našeho ústavu. Mé ráno nijak nenaznačovalo, že by se tento den mělo stát něco vyjímečného.. U mé kolegyně to bylo drobátko horší, tam už jisté komplikace nastaly hned při vstávání.. Večer totiž svá víka slepila nejspíše moc silným lepidlem a ráno se jí je povedlo rozlepit až ve čtvrt na osm, což bylo trochu problematické.. Má kolegyně však tuto drobnou překážku zdatně překonala a v 8.00 stála ve třídě připravena hrdě čelit náporu školního dne.
Bylo mi vskutku líto, že na první hodinu v novém roce měla naše milovaná Crystal (lektorka z USA) zrovna naši třídu. Hluboce s ní soucítím, nechtěla bych být na jejím místě. Na vskutku jednoduchou otázku 'Jaký nejlepší dárek jste na Vánoce obdrželi a jaký nejlepší jste darovali' jsme odpovídali se značnými obtížemi a slyšet nás nezasvěcený posluchač, řekl by, že se v naší třídě rozšířila jakási choroba či nákaza, projevující se vadou řeči... Nicméně Crystal byla vskutku statečná a vydržela to s námi až do zvonění, načež jsme sbalili saky paky a vydali se čelit Základům společenských věd...
Velmi zajímavá látka ta pěstounská péče a osvojování dětí, bohužel mozek můj a mé kolegyně byl navýsost zaneprázdněn čmáráním po papírech a rozebíráním společenských problémů, ke kterým přes Vánoční prázdniny došlo, že nebyl naprosto schopen vstřebat nic dalšího.. Po zazvonění nás čekalo drobátko nemilé překvapení, kterým byla (jak jinak) hodina matematiky.. Přiznám se, že v půlce hodiny (co v půlce, hned na začátku) jsem lehce chytala nerva a nebyla jsem sto pochopit, proč se naše Veselá profesorka vůbec pokouší nám do hlavy namlátit exponenciální funkce (žádám si pochvalu za to, že alespoň vím, problematikou jakých fcí jsme se dnes zabývali). Díkybohu že po matice následovala velká přestávka..
Má drahá kolegyně si nahřívala svou ctěnou zadnici (školník se rozhodl, že nás zamrazí, abysme vydrželi déle čerství) o topení a probírala s Adélkou existenčně důležité problémy, zatímco já lapila do svých sítí Barušku a společně jsme se oddávaly bláznivým představám, jaképak by asi bylo, ocitnout se v mužském těle a zjistit jak pánové přemýšlí, tedy lépe řečeno nepřemýšlí.. Asi jsme při tom dělaly moc kraválu, kolemjdoucí se ňák často otáčeli.. Po krátkých 20 minutách příjemné konzervace, tedy chtěla jsem říci konverzace, se dostavila obávaná hodina němčiny.. Marťa byla vcelku příjemně naladěná, což o to, problém spočíval v tom, že jsme jaksi nebyli naladěni na stejnou notu.. Zatímco ona zapáleně probírala vzrušující život préterita, my jsme byli schopni myslet už jen na to, proč nám kurňa ty prázdniny taky neprodloužili.. A na závěr hodiny nás čekala velmi milá zpráva, a tedy že se budeme muset nazpamět naučit všechna nepravidelná slovesa, která se běžně používají.. Žádné strachy, je jich asi jen 180, no problem.. Poté přišla hodina dějepisu, kdy mi jako vždy málem odpadla ruka (od samého psaní) a s kolegyní jsme si zanadávali, jak někdo dokáže tak nádherný předmět takto zprznit. Po této hodině přišel onen zlomový bod dne.. Nebylo zbytí, musely jsme s kolegyní navštívit školní bufet, abychom se trochu posílily... A cestou dolů k bufetu se objevila první známka toho, že svět spěje k zániku. Cestou jsme začaly narážet na zbrusu nové párečky, které se mám uvařily přes prázdky.. Byly jsme krajně vyvedeny z míry, a co teprve když jsme na chodbě potkaly kolegu RnDr. Víta.. Svět spěje k zániku, to nám tehdy vyvstalo na mysli.. Ú spěšně jsme dosáhly školního bufetu, kde se právě jakýsi student dožadoval rady, co prý by mu bufeťák doporučil za ňamku na hodinu matematiky.. K tomu jsme my přidaly svou skromnou prosbu, zda by i nám nemohl poradit, co koupit na hodinu zeměpisu.. Bufeťák se ale zrovna neměl k odpovědi, tak sme se chopily iniciativy a protože nic jiného, co by se dalo považovat za slané široko daleko nebylo, koupily jsme si 3 celozrnné rohlíky a 2 trojúhelníčky mazacího sýra.. Byly jsme z toho vskutku u vytržení (celozrnný rohlík jsem nejedla snad 2 roky) a definitivně jsme definovaly, že svět skutečně spěje k zániku a že přichází Apokalypsa svatého Víta.. Hned po tomto definitivním definování situace jsme se rozhodly navštívit toaletu. Stály jsme ale před značně svízelnou situací.. Jak uchránit naše celozrnné rohlíky před případnou krádeží? Přece je nemůžeme nechat jen tak ležet na parapetu před kabinkami. Má drahá kolegyně však dostala geniální nápad a to, že si rohlíky vezmeme s sebou do kabinky.. Za pár minut jsme opouštěly dívčí toalety hrdé, že se nám podařilo rohlíky uchránit před kriminálními živly. Sotva co jsme vešly do třídy a vyhledaly svou lavici, tak sme se do rohlíků pustily. A než bys řekl zeměpis, bylo po rohlících a na hodinu nám nezbyl ani drobeček.
Nyní by asi následovalo nudné vyprávění o tom, jak jsme předstíraly, že máme atlas a jak se ta malinká osoba vpředu u tabule vztekala, že jí nikdo neposlouchá (klobouk dolů, zjistila to opravdu brzy) K této hodině je nutno zmínit už jen to, že jsme se s mou kolegyní podivovaly tomu, že ještě nikdo nezařadil do školních osnov hodiny Spaní. Každý nám jistě musí dát za pravdu, že tomuto předmětu by se studenti věnovali více než rádi a kantoři by si zaručeně nemohli stěžovat na nepořádek a nedisciplinovanost v hodinách.. No a na závěr dne jedna milá hodina češtiny, kdy nás Lenička mučila fejetonem. Janiška jí za to poprosila o cukr a Matěj nám odhalil další kousek ze své duše, když prohlásil, že mu přijde legrační, když si stará paní zlomí stehenní kost… David se pak svým fejetonem trefně trefil akorát do zvonění a všichni spolužáci ze rozutekli kam je nohy nesly..
Avšak nikdo kromě mě a mé drahé kolegyně netušil, že SVĚT SPĚJĚ K ZÁNIKU a nikdo s tím nic neudělá !!!