Caligula

21. června 2006 v 17:44 | Já (Štěpk@) |  Kraviny/Ostatní
Když už ho tu prezetuju v Hollywoodgalerii, zde je kus o Caligulovi z mého článku ze zmíněného dějepisného časopisu ...
Caligula

Na začátek trochu formálních informací: Gaius Caesar Augustus Germanicus, občanským jménem Gaius Iulius Caesar, přezdívaný Caligula, byl třetím římským císařem iulsko-claudijské dynastie. Vládl od roku 37 do roku 41. Byl velmi známý pro svou extrémní extravaganci, excentrické chování a krutý despotismus. Byl zavražděn roku 41 příslušníky vlastní stráže.

Malý Gaius se narodil 31.srpna 12 v Antiu jako třetí dítě Agrippiny a Germanika. Měl to štěstí, že hned po narození měl teoreticky zajištěnou slibnou budoucnost - jeho otec byl adoptivním vnukem římského císaře Caesara Augusta a lid ho miloval jako jednoho z nejslavnějších římských generálů, zatímco Agrippina, tentokrát vlastní vnučka Caesara Augusta, byla považována za vzor perfektní římské ženy.
Krátký příběh o získání přezdívky nejspíš všichni znáte, přesto vám ho přiblížím: ve dvou nebo třech letech se Gaius stal jakýmsi maskotem otcovy armády a velmi toužil mít stejné boty jako vojáci - Germanicus mu je tedy nechal ušít v miniaturní podobě. Odtud přezdívka Caligula ("Botička"), kterou Gaius neměl rád, ale zároveň nenáviděl i svoje vlastní jméno.
Po smrti Caesara Augusta se život Caligulovy rodiny zkomplikoval - přestože nový císař Tiberius Germanika adoptoval, příliš mile se k němu nechoval. Germanicus také brzy zemřel a vzhledem k hrozícímu nebezpečí se Caligula spolu se sestrami přestěhoval k babičce Antonii (r.27). Z této doby pocházejí podezření o jeho zapletení v incestu.
Nad paranoidním Tiberiem začal získávat cím dál tím větší moc jeho přítel a pretoriánský prefekt Sejanus. Bez ostychu, jak už to v Římě bývalo běžné, likvidoval veškerou opozici - Agrippina byla uvězněna na malém ostrově, kde se později otrávila (nebo možná byla zavražděna), Nero zemřel na ostrově Ponza a Drusovo tělo bylo nalezeno ve vězení, ústa ucpaná matrací, aby překonal bolest z hladu. Caligulovi nejspíš pomohla jeho inteligence, schopnost uvědomit si hrozící nebezpečí lépe než jeho sourozenci a také štěstí. Než totiž Sejanus mohl zabít i jeho, byl zbaven moci a zabit na základě informací, které dala Tiberiovi Antonia.
Poté se Caligula těšil v Tiberiově přízni a byl jím "vychováván" a ostrově Capri. Historikové píší o nejhorších perverznostech, které se zde odehrávaly - Tiberius se prý bez lidí, kteří by ho udržovali v normálním životě, nebyl schopen ovládat a dopřovál si zvrácenosti, po kterých toužil. Není samozřejmě jisté, zda je to tak docela pravda, nepopulární císaři byli zřídka popisování objektivně se i u historiků často stávali terčem pomluv. Ani Caligula prý nebyl žádný miloučký společník - v záchvatech vzteku prý několikrát Tiberia málem zabil, zatímco ve zbývajícím čase předstíral maximální náklonnost, aby přežil. Kupodivu mu churavějící Tiberius roku 33 udělil postavení honorárního kvestora (docela významné). A Caligula se po nocích bavil mučením otroků a sledováním krvavých gladiátorských zápasů.
Když Tiberius roku 37 zemřel, nastoupil Caligula oficiálně na trůn. Někteří historici ho podezřívají, že poslal svého sluhu Macra, aby Tiberia udusil, pravděpodobně jsou to ovšem zase jen pomluvy. Blíže pravdě pak bude to, že Caligula zlikvidoval Tiberiova mladého vnuka Gemella, který měl být spoludědicem. V té době spáchala sebevraždu i Caligulova babička Antonia. A počala Caligulova vláda ...
Její začátky rozhodně nebyly špatné - přidělil mimořádné odměny preatoriánům, prohlásil veškeré pokusy o zradu za minulost a pomáhal lidem, kteří byli poškozeni daňovým systémem. Okamžitě se postaral o senzaci - když mu jakýsi astrolog řekl, že "nemá o moc víc šancí se stát císařem než přejet na koni Baiaeský záliv", nechal si postavit pontonový most z lodí, navlékl brnění Alexandra Velikého, sedl na koně a dvě míle široký záliv skutečně přejel.
V říjnu roku 37 však Caligula vážně onemocněl a všechno se jaksi zvrtlo. Někteří tvrdí, že za průběhem následujících let stála encefalitida, jiní ho přisuzují pouze nervovému kolapsu - Gaius byl prý zvyklý žít neustále v ústraní a pozornost, které se mu dostávalo na postu římského císaře, by těžko mohla být větší. Každopádně se lid za uzdravení svého milovaného vladaře modlil ... a on se uzdravil. Otázka je, zda by se občané modlili, i kdyby věděli, jak moc se Caligulova vláda změní.
Jestliže s Tiberiem na Capri provozoval nějaké nemravnosti, nyní se jim začal věnovat i na veřejnosti - prohlašoval, že každá římská žena patří jemu (byl 4krát ženatý) a provozoval incest se svými sestrami. Rád se předváděl jako tanečník (i v ženských šatech), zpěvák a gladiátor - i se skutečnými zbraněmi. Známá je pak především historka o koni Incitatovi a jeho Caligulou navrhované kandidatuře do senátu, stojí za tím spíš však špatně pochopený výrok narážející na neschopnost senátorů. Další z Caligulových "veselých" příhod vypráví o jakési aukci, kterou řídil: jeden z přítomných začal usínat, a tak císař nařídil dražebníkovi, aby počítal, kolikrát muž kývne. Za nějakou drobnost byl potom donucen zaplatit třinácti gladiátory - ve spánku totiž kývnul třináctkrát. Vládnutí bral Caligula spíš jako vedlejší zaměstnání. Své senátory neustále zesměšňoval a mrhal státním majetkem (celkem utratil asi 720 milionů sesterciů, což je obrovské jmění). Starověké zdroje ho hodnotí jako šíleného tyrana, zatímco ty moderní přisuzují šílenství jeho bolestnému dětství nebo ho považují za nepochopeného (i já J).
Po návratu z vojenského tažení r. 40 si Caligula nadělal mnoho nepřátel, ovšem než aby na to hleděl, radši se nechal prohlásit za boha. Tehdy začal míra trpělivosti přetékat a pretoriánští prefekti začali osnovat spiknutí (nejvíce se zapojoval "praetor praetoria" - preatoriánský důstojník Cassius Chaerea, kterého Caligula často urážel sexuálními narážkami).
Práve Cassiovou rukou také Caligula zemřel - 24.ledna 41 se s ním srazil v kryté chodbě pod palácem. Spiklenci zabili císaře, jeho manželku Caesonii a jejich malé dcerušce Julii Drusile rozbili hlavu o zeď. Caligulovi bylo jen 28 let a vládl tři roky, deset měsíců a osm dní. Po něm usedl na trůn jeho strýc Claudius.
Ještě malá zajímavost - co se týče Caligulova vzhledu, Suetonius o něm napsal:
"Byl velmi vysoký a neobyčejně bledý, měl neforemnou postavu, ale velmi tenký krk a nohy. Oči a spánky propadlé, čelo propadlé a zamračené, vlasy řídké a na temeni úplně vypadané, zato na těle byl chlupatý. Proto se tedy považovalo za hrdelní zločin pohlédnout na něho z vyvýšeného místa, když procházel kolem nebo se z nějakého důvodu zmínit o koze. Jeho obličej už sám o sobě vypadal odpudivě a ošklivě, ale on mu nadto oddával ještě zuřivější výraz a nacvičoval si nejrůznější hrůzostrašné a děsivé grimasy před zrcadlem... Tělesně ani duševně nebyl zdráv. V dětství trpěl padoucnicí, a zatímco jako mladík byl přece jen trochu při síle, občas ho náhle přepadávala taková ochablost, že nemohl skoro chodit, vstát, soustředit myšlenky ani držet hlavu zpříma. Sám si svou duševní slabost uvědomoval a někdy se zabýval myšlenkou, že půjde na odpočinek a pročistí si mozek."
Fešák, co říkáte ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zabkak zabkak | E-mail | 19. října 2008 v 18:34 | Reagovat

no boa..ten wypada

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama